Je
9.3.2006. Od rána hustě sněží, po sedmé hodině se sníh mění v déšť, který začíná
namrzat.Počasí se na nás zase zlobí, ale nám to nevadí. Sedíme ve třídě a posloucháme
poslední pokyny paní Veverkové. Za malou chvíli pojedeme za našimi přáteli do Waldsassenu.
Naše návštěva je o to zajímavější, že se protáhne až do večera. Děti totiž navštíví
rodiny svých dětských přátel.
Pan řidič svoji trasu zvládl jako vždy bravurně, tak už v půl desáté sedíme v dílně.
Dnes nás čeká velikonoční přání a náramky přátelství. Pokud zbude trošku času, zahrajeme si hru na slovíčka. Vždy se při ní moc nasmějeme, protože pro překlad používáme ruce, nohy, pastelky, někteří již přijeli i vyzbrojení slovníky. Práce nám šla od ruky. Starali se o nás naši hostitelé, paní Veverková občas pomohla s překladem, ale taková Magda a Mario z 5.B už skoro žádnou pomoc nepotřebovali. I naši němečtí kamarádi se pochlubili, co je všechno na kroužku češtiny paní Bea naučila. V půl jedné se všichni shromáždili ve vestibulu školy,kde náš již čekali rodiče našich kamarádů.
Pár postřehů z rozhovorů s dětmi bezprostředně po návratu z rodin.
Bylo to báječné.Ty to mají doma tak krásný. A mají psa. - Míra,5.B.
Jé, paní učitelko, hráli jsme s kamarádkou na klavír. - Vojta,4.B( Dům prý nespadl..)
My byli u "mekáče" a dostala jsem takovou pěknou hračku. - Monča, 5.B
Bylo to děsně fajn,ale večer mě bolela ze všeho hlava. - Magda,5.B
Všechno bylo fajn,nemůžu říct, co bylo nej. - Jakub,5.B
Hráli jsme karty,skákali na trampolíně,mají moc pěkný domek.- Martina,5.B Plno dojmů a spokojenost na obou stranách.
A že přátelství je prima pro všechny, potvrzují i rodiče. Společně jsme se domluvili,
že na konci června uděláme pro všechny hostitele z obou zemí společný piknik. A
tak se setkají znovu nejen děti,ale i dospěláci.
V červnu zase na shledanou. Mgr. L.Jelašičová.
