Další cesta do Waldsassenu – 8. 11. 2005

 Měsíc uběhl jako voda a my už se chystáme za našimi přáteli do Německa. Zatím nevíme, co nás čeká, ale pan ředitel vzkázal, ať si vezmeme nějakou starou košili nebo tričko, které klidně můžeme umazat.

Autobus přijel včas jako vždycky. Už celou dobu nás přepravuje firma p. Lišky do Waldsassenu, na školy v přírodě nebo na výlety. Cesty s jeho autobusy a řidiči jsou bezpečné a bez nehod. I tentokrát jsme dojeli do cíle bez problémů. Ve vestibulu školy nás již očekávali dva žáci ze třídy pana Brunnera, doprovodili nás do šatny. Stále nás udivuje, že mají šatny na chodbách zcela otevřené, všem přístupné, a přesto se jim nic neztratí. No, klobouk dolů.

Po bouřlivém přivítání jsme se rozdělili do dvou skupin. Jedna zůstala s paní Veverkovou, druhá se s paní Jelašičovou odebrala do jiné učebny. Po malé módní přehlídce (vyndali jsme z tašek košile po tatíncích, trička po starších sourozencích a maminkách, přetáhli je přes naše oblečení a rázem se z nás stala malá strašidla) jsme utvořili čtveřice, vždy dvě německé a dvě české děti.

 Úkol byl jasný. Každý z nás si vytvoří svůj portrét z profilu. I když mezi námi nejsou žádní Picasové a jiní uznávaní malíři, díky zpětnému projektoru, šikovným rukám kamarádů, jsme za malou chvíli měli každý před sebou svůj obličej. Pak už stačilo vybrat si dvě kontrastní barvy a obraz řádně vybarvit. Hned bylo jasné, proč je třeba mít na sobě něco starého. Díky některým „umělcům“ byla barva skutečně všude. Po krátké přestávce a svačině jsme se ve skupinách vyměnili. Teď byl čas udělat si pěkná vánoční přáníčka. Dokonce jsme se snažili i o německý text. Vzhledem k tomu, že jsme pracovali s tiskařskou černí, někteří z nás vypadali jak kominíci.

Je neuvěřitelné, jak čas letí, když se nám něco líbí a jsme spokojení. Hodiny ukazovaly dvanáct hodin, bylo třeba balit a vrátit se domů.

Věříme, že se neloučíme naposledy. Jistě nás čeká ještě mnoho příjemný zážitků.

akce 05/06 - domů - mapa webu