Partneři
Kotva
Logo školy
Tisk
Sitemap
Mapa webu
A
A
A

Maďarsko očima dětí

Vloženo: 12.11.2018 | Autor: Administrátor | Zobrazeno: 836x | Zatím neupraveno

Pátek – 3.10.

 

Ráno jsme všichni museli vstát a v 7:10 jsme měli sraz. Na autobusovém nádraží jsme se všichni začali loučit s našimi rodiči a v 7:25 hurá na cestu! Do Prahy jsme jeli Student Agency, kde to celkem rychle uteklo.

 

Poté jsme s našimi zavazadly jeli metrem na vlakové nádraží. Před námi byla ještě sedmihodinová cesta do Budapešti. Když jsme nastoupili do vlaku, rozdělili jsme se do dvou kupé po 6 lidech. My (Ali, Anett) Klárka a Filip jsme byli s našimi učiteli a zbytek sám. Ale Filip si pak stejně přesedl do druhého kupé místo Zuzky. Ve vlaku jsme si hodně povídali např. o hororech a o značce converse, kde jsme si povídali o tom, že by existovaly boty converse podle povolání :-D

 

Když jsme přijeli do Budapešti, museli jsme se přemístit do naší ubytovny „Happy Hostel“. Museli jsme jet metrem, což nás fakt bavilo. Zuzka zde ale ztratila svou oblíbenou čepiciL. Z metra jsme ušli pár metrů a byli jsme na ubytovně. Nezůstali jsme tam ani deset minut a šlí jsme ven na nádhernou procházku osvíceným městem. Všude byly krásné a luxusní obchody, restaurace a spousta vypracovaných soch. Všechny památky a lodě byly osvíceny světly a všude hrála hudba. Byli jsme ale už unavení, tak jsme šli zpět na ubytovnu. K večeři jsme si dali řízky z domova a furt jsme si museli povídat o tom, jak je to skvělý a hezký J Kolem 12 hodiny jsme šli všichni spát a byli natěšení na další den.

 

 Alice Hrdličková a Anett Pachmannová

 

Sobota – 4.10.

 

Den jsem započal vstáváním ve čtvrt na osm. V půl osmé jsme šli koupit snídani do obchodu, který byl padesát metrů od hostelu (což bylo skvělý). Snídani jsme jedli u holek v mini bytečku. Když už nikdo nic nechtěl, vyrazili jsme na cestu. Jako první jsme museli na tramvaj, abychom se dostali co nejrychleji na Markétin ostrov. Pak jsme přecházeli přes Markétin most, který měl tvar ypsilonu. Došli jsme a zapůjčili si tři šlapací auta, do kterých se vešly čtyři osoby. Dali jsme si kolečko přes celý ostrov. Když jsme se blížili ke konci, Alice ztratila mobil a vypadl Kláry batoh. Po chvíli nás dojeli a Alice vypadla z auta a skoro jí zajelo.

 

Pak jsme zase nastoupili do tramvaje a jeli na trh, kde jsme dostali volno. Já a Filip jsme si to prošli a koukali, co mají. Měli tam maso, sladkosti, ovoce a zeleninu a suvenýry. Na oběd jsme šli do největšího Burgerkingu na světě (třista padesát míst k sezení). Dal jsem si tortillu a Filip whopper. Další zastávka byla na náměstí Hrdinů. Nalevo stojí Muzeum krásných umění a napravo Hala umění. Uprostřed stojí památník Milénia, ze kterého jsme skákali a pan učitel nás natáčel ve slow motionu (zpomaleném pohybu). Poblíž stály lázně Széchenyi, kde byla kasa a fontána. Skládala z kentaura, který držel lidské dítě a škrtil vodní monstrum.

 

Jako další jsme jeli starodávným metrem (nejstarším v Evropě) na náměstí, kde byl mini trh a hrála tam maďarská kapela. Dostali jsme jednu hodinu volno. Když jsme se znovu sešli, navštívili jsme ruské kolo (což mě nadchlo). Z té výšky jsme viděli na okolní střechy a všichni co byli se mnou v kabince, nechtěli, aby to skončilo.

 

A pak už byl večer…

 

Mário Knichal

 

Neděle 5.10.

Projeli jsme řetězovým mostem, který spojuje Budu a Pešť. Z autobusu č. 16 jsme viděli Hradní čtvrť a pozemní lanovku. Nejprve jsme se vydali na Rybářskou baštu, před kterou je socha Štěpána I. Toto mistrovské dílo vytvořili sochaři Martin a Jiří z Klausenburgu. Na tomto místě měli zaujmout rybáře a krom toho se bašta tyčila nad tak zvaně rybářským městečkem. Odkud pochází její název. Dále jsme přišli k Matyášovu chrámu, kde jsme viděli automat na lisování mincí. Zuzka si hned jednu vylisovala. Byla tam také fontána a zříceniny kostela spojené s vybudovaným hotelem. Od Chrámu jsme se šli podívat k vykopávkám u hradního paláce, odkud šlo vidět na část Buda. Potom jsme viděli bránu hradního paláce. Po obou stranách vchody hlídali kamení lvi, opodál se nachází krásná fontána. Přešli jsme přímo k Hradnímu paláci, viděli jsme zde střídání stráží. Poblíž onoho paláce byl Turul čekající na svou oběť.

 

Znovu jsme odjeli autobusem č. 16 přes most, který spojuje Budu a Pešť. Dále jsme jeli tramvají na ubytovnu pro své věci, následně metrem na vlakové nádraží, po dvou a půl hodinách jsme přestoupili v Szegedu a na zastávce v Orosháze nás přivítala maďarská paní učitelka. A jeli jsme do hotelu. Dali nám klíče od pokojů. Zatímco všichni ostatní bydleli v penzionu, my jsme dostaly klíče od venkovního pokoje, kde se nám moc líbilo až na ty komáry. Vybalili jsme si, potom jsme šli na večeři, během které darazili Maďaři a později i Poláci.

 

Agáta Dugová a Zuzka Šimáčková

 

Pondělí – 6.10.

Ráno jsme vstali a v 8 hodin jsme šli na snídani. K jídlu jsme dostali míchaný vajíčka. Když jsme dojedli, jeli jsme autobusem do školy. Když jsme dorazili do školy, šli jsme do jedné z učeben, kde na nás čekali učitelky z Ameriky: Kayla a Roxy. V učebně jsme hráli spoustu různých her. Nejvíce se nám líbila hra, kde jsme měli zapletený ruce a museli jsme se rozmotat. Taky jsme si vybírali mezi dvěma věcmi, které máme raději například: zima nebo léto, peníze nebo kamarád, taneční hudba nebo vážná. Poté, co jsme všechny hry dohráli, měli jsme přestávku na svačinu. Mohli jsme si dát různé druhy džusů a sladkosti. Po přestávce jsme se dívali na prezentaci o tom, co budeme dělat. V prezentaci nám povídali o zdobení vajíček, perníčkách a špercích.

 

Po prezentaci jsme byli na prohlídce školy. Škola se nám velice líbila. Například ty veliké dveře do tříd nebo velká prosklená okna a zahrada. Když jsme vyšli ze školy, rozdělili jsme se do tří skupin. První skupina měla volno a mohla jít na hřiště nebo třeba nakupovat. Druhá skupina šla malovat vajíčka. Nejdřív jsme si nakreslili šablonu. Potom jsme dostali takový nástroj, který byl udělaný ze dřívka a k němu byl drátkem přichycený malinký plechový trychtýřek. Do trychtýře jsme dali vosk, a aby nám to kreslilo na vajíčko, tak jsme trychtýř museli dát nad oheň. Pak jsme na vajíčko mohli kreslit, jak chceme.

 

Třetí skupina se mezitím učila záchranářství, kde jsme se učili první pomoc a svezli jsme na záchranářské motorce. Když jsme dělali první pomoc, byl tam srandovní pán, který nám pustil písničku, a my jsme do rytmu museli oživovat plastového panáka, dávat mu dýchání a masírovat hrudník. Postupně se všechny tři skupiny vyměnily, aby si všichni všechno vyzkoušeli.

 

Když program skončil, jeli jsme autobusem zpátky na ubytovnu. Měli jsme dvanáct minut na to, abychom si připravili věci, a pak jsme šli do lázní. Paní učitelka Andrea zaplatila vstupné, od paní jsme dostali hodinky a vyrazili jsme do šaten. Tady nastal trochu zmatek. Vůbec nám nešli hodinkami zamknout skříňky.

 

Maďarská paní učitelka nám naštěstí vysvětlila, že nejdřív musíme s hodinkami k jedné elektronické mašince u vstupu do šaten a ten nám ukáže číslo skříňky, která nám půjde zamknout. Konečně jsme se tedy převlékli a vyrazili k bazénům. Byl tam jeden s teplou zrzavou vodou, tryskami a vodním vírem. Další byl větší a ústil do něj tobogán. Tobogán měl na konci dvě ostré zatáčky, které nás vymrštily do cílové rovinky. Když jsme se vyblbli na tobogánu, přesunuli jsme se ven, kde byl další bazén s vodním vírem. Vydrželi jsme tady až do půl osmé a pak šli zpět do hotelu na večeři. Před lázněmi jsme ještě objevili kameru, která nás vyfotila a fotku jsme si mohli poslat na e-mail.

 

Klára Ottová a Milan Krčín

 

Úterý - 7.1

 

Dnes jsme vstali v 6:45. Rychle jsme se nasnídali a vyrazili do lanového centra, kde nás čekali už v osm hodin. Rozdělili si nás do čtyř skupin a postupně jsme prošli základním výcvikem a vyrazili na překážky. Lanové centrum mělo různé obtížnosti. Postupně jsme lezli výš a výš a překážky byly těžší a těžší. Někomu to šlo rychleji, někomu pomaleji, někdo skončil dřív, ale většina se dostala až do konce.

 

Na oběd jsme jeli na salaš, kde jsme zůstali až do večera. Naše hostitelka se jmenovala Zuzka. Byla už hodně stará a mluvila slovensky. K obědu nám uvařila maďarský guláš. Potom jsme si mohli vybrat buď bramborové halušky se zelím nebo nudle se zelím a černým pepřem nebo na sladko s cukrem. Nebo klidně od každého trochu. Po oběde jsme si upekli tradiční maďarský trdelník, který se v originálu jmenuje kürtőskalács. Nejdřív jsme si vyváleli těsto na proužky. Ty se namotaly na speciální váleček obalený alobalem a potřený rozpuštěným máslem. Potom se válečkem přejelo po stole, aby se těsto na válečku rozpláclo a spojilo. Ještě se kürtőskalács potřel máslem a nakonec vyválel skořicovým nebo vanilkovým cukrem. Postupně jsme si ho pak opékali nad žhavými uhlíky. Hned jak jsme dojedli trdelníky, vrhli jsme se na zdobení perníčků. V Maďarsku se jim říká mézeskalács. Docela nám to šlo a nejlíp to šlo panu učiteli. Komu se perníčky tolik nepovedli, tak je mohl rovnou sníst.

 

Když jsme neměli nic na práci, tak jsme se přetahovali lanem a učili se chodit na chůdách, které nám paní Zuzka půjčila. Na zahradě byla spousta místa, kde jsme mohli blbnout. To odnesla Alice roztrženýma kalhotama, když dělala Kláře koníka.

 

Večeři jsme měli také na salaši. Společně jsme si nachystali kenyérlángos. To se dá těsto na langoš na veliký plech, na to přijde spousta kysané smetany s opečenou slaninou, posype se to pokrájenou červenou cibulí a nahoru se pokladou kolečka domácí čabajky a šoupne se to do pece. Když jsme dojedli, tak už byla tma, tak jsme se rozloučili a autobusem odjeli na hotel.

 

Dominik Saleta a David Korec

 

Středa 8.10.

 

Ráno byla snídaně v 8:30 a měli jsme obložené housky. Po snídani pro nás přijel autobus a jeli jsme do Tesca, kde jsme koupili domů nějaké typické jídlo a věci z Maďarska např. čabajky, koření, víno, pivo, i svíčky. Když jsme šli od kasy, viděli jsme automaty, ve kterých byly různí plyšáci, hračky a i elektronika. Naházeli jsme do nich peníze, ale stejně jsme nic nevyhráli, jenom jedna Maďarka vyhrála sluchátka, která se jí pak rozpadla. Pak jsme jeli ke škole, kde nás paní učitelka Andrea (Maďarka) rozdělila do tří skupin. Rozdala nám papíry, ve kterých byly napsány úkoly např., že musíme udělat selfie v čínském obchodě, bylo tam asi 10 úkolů (míst) kde musíme udělat selfie. Když jsme dokončili hru, vrátili jsme se ke škole, kde každá skupina dostala jednu činnost. 1. skupina vyráběla šperky, 2. skupina cvičila na zvláštních gumách a 3. skupina jezdila na kolech.

 

Výroba šperků - Paní učitelka nám rozdala plechovou destičku a oválný přívěšek na krk. Nejdřív jsme malovali destičku glazurou, poté jsme to dali na pec, aby uschla. Když už byla suchá, tak jsme do ní mohli vyrýt nápis nebo obrázek, a dali do pece. Poté jsme dělali přívěšek na krk. Nejdřív jsme ho namalovali glazurou a potom ozdobili kamínky a korálky, dali uschnout a do pece.

 

Cvičení - Nejdřív jsme se přesunuli do fitness centra, kde byla tělocvična, ve které jsme cvičili. Nejdřív jsme se rozcvičili a pak jsme dělali cviky s gumami, které byly připevněné na žebřinách. S gumami jsme se přitahovali, dělali jsme dřepy, zvedali jsme nohy a posilovali.

 

Ježdění na kolech - Na kolech jsme projeli kousek města. Jeli jsme jenom chvíli ale i tak nás to moc bavilo.

K večeru jsme jeli do sportovního centra, ve kterém byl bowling, squash, kulečník, stolní tenis a trampolína. Měli jsme švédský stůl a jeden lístek na pití. Všichni jsme se tam moc bavili a lítali z jedné hry do druhé. V devět hodin jsme šli pěšky zpátky na ubytovnu.

 

Alice Hrdličková a Anett Pachmannová

 

Čtvrtek - 9.10.

 

Ráno bylo normální, akorát jsme museli vstávat dříve. Nasedli jsme do autobusu a asi 1 hodinu jsme jeli do Szegedu. Nejdříve jsme navštívili ZOO. Tam jsme mohli vidět spoustu zvířat. Mě se nejvíc líbili tygři a lvi. Mohli jsme si koupit i nějaké suvenýry. Když jsme si prohlédli ZOO, konečně jsme jeli do města. Tam jsme si dali oběd.

 

Po obědě jsme se seřadili do skupin a šli jsme hrát hru ,,EXIT“. Měli jsme na výběr ze dvou her: Dostat se ven dřív než bouchne bomba a druhá hra byla zneškodnění bomby. Já jsem se svou skupinou byl na Zneškodnění bomby. To spočívalo v tom, že v autě byla bomba, kterou jsme měli zneškodnit. Ale nebylo to tak jednoduché. Na zneškodnění jsme neměli žádné nástroje a nic takového. V okolí auta jsme měli hledat různé klíče, kódy a nápovědy k otevření různých zámků, kde byli postupně věci ke zneškodnění bomby (nástroje jsme si museli získat pomocí mysli. Po Exitu jsme se šli podívat do OC Arkád a do centra města. Tam jsme asi na 50 minut dostali rozchod.

 

Po volnu pro nás přijel autobus a jeli jsme na večeři. Neobvykle jsme měli na výběr ze dvou polévek – rybí a zeleninové s houbami. Na stůl nám obsluha dala pálivé papričky a nebyl by to David, kdyby to nechtěl zkusit. Snědl tolik papriček, že si vypálil chuťové pohárky a teprve když snědl půlku rybí polévky, zjistil, že jí rybí polévku, přitom ryby nemá rád. Mimochodem rybí polévka je jedno z nejtypičtějších maďarských jídel. Je udělaná z kapra.

 

Po večeři jsme jeli na hotel a tam na nás čekala diskotéka. Všichni ale tancovali až ve 22:15, zatím tancovalo jen pár Čechů a Maďarů. Zazněli písně electrohouse, pop, aj. – Tsunami, Lovers on the sun apod. Okolo 23:00 jsme šli na pokoj balit věci a vyspat se. A abych nezapomněl, jeden z našich členů, Milan, měl narozeniny, tak jsme to museli nějak oslavit. Dostal dort a všichni mu zazpívali. Byl to opravdu dobrý den, ale všichni už se těší domů.

 

Filip Pecka